ČLÁNKY, ROZHOVORY A TAK...
Sleevenote k CD Zum zum zum (2002)
autor: Josef Vlcek, ríjen 2002
Když pred patnácti roky zacaly kolovat první profesionálne natocené nahrávky písnickáre Pavla Dobeše, prekrocil rychle jeho vehlas okruh príznivcu ceského folku. Jen málokterý písnickár té doby dokázal spojit tradici lidové kultury s aktuální náladou doby. Podstatou tehdejších nejznámejších Dobešových písní byla lidová historka, zpívaný príbeh, sahající až kamsi k tradici kolovrátku kramárských písní a dryjácnických morytátu, od šedesátých let znovu probuzený ceskou literaturou hrabalovské generace. Tehdejší Dobešovou specialitou byla schopnost portrétovat konkrétní osobnosti, ruzné Blažky, Prouzy a Žluvy, v groteskních souvislostech degenerujícího politického režimu. Karikatury ruzných troubu i hajzlíku tehdejších let dokázal ješte podtrhnout rázovitým používáním ostravského nárecí.
Když blbý režim padl, nejvíc to vyrazilo dech tem, kdo se na jeho bourání podíleli. Každý z písnickáru se s tím musel nejak vyrovnat. Pro mnohé najednou nebylo o cem zpívat. Jiní si našli nového neprítele. I Pavel Dobeš si hledal jiná témata. Výstižne je zachycuje název jedné z jeho nejoblíbenejších písní – Pašáci jdou do sveta. Dobeš objevil svet. Vetšina jeho nových písní z devadesátých let pripomíná cestovní zápisky z cest po Cechách i po Americe. Je v nich okouzlení dálkami i lidmi, kterí je prekonávají.
Poslední destiletí zmenilo i úhel pohledu na jeho starší písne. Až teprve v devadesátých letech, kdy vyvanula z casových písní spousta dnes už nesrozumitelných nebo pro mladší publikum nepredstavitelných narážek, vyplula na povrch predtím prehlížená Dobešova krehká zobecnení lidských radostí a bolestí. Zatímco dríve byly písne jako Neco o lásce, Pecky v cokoláde nebo Bledemodre schovány za salvami smíchu, které vyvolávaly ostatní veselé písne-historky, dnes naopak vyplouvají na povrch jako zárivé diamanty.
Ješte o dvou písnickách by mela padnout zmínka. K svátku a Ostrava je zakourené mesto pocházejí z alba, jež je složeno z písní Dobešova kamaráda Pepy Streichela. Dobeš je zvládl s noblesou sobe vlastní a dal jim nový, osobitý život. Múze všech ostravských písnickáru tím vzdal poctu, jaké se u nás snad ješte žádnému muzikantovi nedostalo.