CD K svatku
2001 Monitor-EMI 7243 5 36017 2 0
01. K svátku
02. Písmenková armáda
03. Džbánky
04. Benefice pro zrzavou holku
05. Pamatuj na Ikara
06. Bicykle
07. Sexuální radovánky
08. Rádio hlásí
09. Století milovali se tu (autor textu: Jan Skácel)
10. Co mi nese velká voda
11. Mám lodní lístek
12. Miláčku s tebou
13. Bez jména
14. Orlová
15. Lucerna do dlažby
16. Ostrava je zakouřené město (hudba: trad.)
Kytara, zpěv: Pavel Dobeš
Akustická kytara: Miloš Dvořáček
Elektrická kytara: Radek Pastrňák
Bicí, perkussions: Míša Dvořáček
Basa: Josef Pak
Foukací harmonika: Josef Streichl
Klávesy: Dimitrij Dostál
Housle: Richard Kroczek
Hudba a text (není-li uvedeno jinak): Josef Streichl
Nahráno ve studiu Citron v Ostravě.
Hráli jsme čáru na náměstí
A sochy kolem nám házely rozumy
Cítili se chlapy, byli však malí
Kdopak rozumí?
Kamenné hlavy s pohledem věčnosti
Hleděly mlčky na naši hru
Vítr se točil kolem korouhvičky
Bylo mu jedno, jaký to druh
Hlava a orel, padají mince
Penízky stáčí vítr do štěstí
Hlava a orel jako kříž a srdce
Padají v rohu, v rohu náměstí
Copak ti pošlu k tvému svátku
Trochu úsměvů do dlaní
A trochu vět z větru na památku
Jako způsob vyznání
Život je čára, rub a líc mince
Bronzové hlavy z kamenných cest
A krůpěj rosy na konvalince
Co čísi botou přestala kvést
Hlava a orel, padají mince
Penízky stáčí vítr do štěstí
Hlava a orel jako kříž a srdce
Padají v rohu, v rohu náměstí
Copak ti pošlu k tvému svátku
Trochu úsměvů do dlaní
A trochu vět z větru na památku
jako způsob vyznání.
Tak zvláštní hodina je, z kalendáře padá list
Rádio už nehraje a mně se už nechce číst
Mí známí pod peřinou stočeni do klubíčka
A mě tu vlastní vinou uvěznila písnička
Tak zvláštní hodina je, ze slovíček skládám rým
Nejsou v tom žádné taje, jen vždycky trochu při tom sním
Na stole pod velením mám Písmenkovou Armádu
A ta mi zdatně chrání tuhle noční náladu
Na čele prapor pravdy, tak jsme se to učili
A na něm samé řády, co vždycky mysl posílí
A místo zbraní slova, a do šiku je poskládám
Tak tohle je ta moje Písmenková Armáda
Tak zvláštní hodina je, slunce padlo na můj list
Den už je zase z kraje, hlavně už si nejsem jist
Zda ráno neunaví mou Písmenkovou Armádu
A ta mě neubrání, když padne rána zezadu
Na čele prapor pravdy, tak jsme se to učili
A na něm samé řády, co vždycky mysl posílí
A místo zbraní slova, a do šiku je poskládám
Tak tohle je ta moje Písmenková Armáda
Rozbité džbánky dávných století, úlomky tváře předků
Dotykem ruky se rozletí v prach neživých svědků
Ruka co střepům vnutila rytmus svého tepu - hm
Své teplo dávno ztratila v bludišti dávných věků
Jací jsme, jací jsme
Jací jsme, jací jsme...?
Jací jsme hlína nepoví, popel tu duši skrývá
Opodál válí se okovy, domněnka pouze zbývá
Ruka co kovu vnutila sílu beznaděje - hm
Své teplo dávno ztratila, však duši rozechvěje
Jací jsme, jací jsme
Jací jsme, jací jsme...?
Džbánky jak zvonky Lorety, vrásky hrnčířského kruhu
Každý máme svůj - já i ty, jen jiného jsou druhu
Časem až prach se rozletí z úlomků naší tváře - hm
Obrázek dlaní vezme ti pro stránky slabikáře
Jací jsme, jací jsme
Jací jsme, jací jsme...?
Jací jsme, jací jsme
Jací jsme, jací jsme...!
Je čas benefice
Pro zrzavou holku
Přijede televize
A rejža zapálí si zorku
A řekne, madam, jak se vám žilo?
A slůvka tečou
Jak slunce po asfaltu
Po slunci vítr
Co odehnal tu dálku
Tak madam, jak se vám žilo?
Zadržte laskavě
Jen žádné sentimenty
Trochu víc poutavě
Tak (2) tři, čtyři věty
Tak znovu madam, jak se vám žilo?
Jó, žilo se, žilo
Vlezte mi všichni někam
A díky za květiny
Já vlastně domů spěchám
A napište sami, jak se žilo
Vždyť víte sami jak bylo
A pak se hraje
Dneska večer jenom pro ni
Pro zrzavou holku
Kámošku z ulice
Kámošku z mýho dvorku
Je čas benefice
Pro šedavýho pána
Přijede televize
A rejža v roli elegána
Zeptá se, pane, jak se vám žilo?
A pak se hraje
Stejně jako včera večer pro ni
Pro zrzavou holku
Kámošku z ulice
Kámošku z mýho dvorku
Peříčko ve větru sem a tam poletuje
Ve větru skáče, cestu mi ukazuje
Touha se vsáká od hlavy do mozku
A slunce pláče slzama od vosku
Ze země zvedá se pára
Ze země zvedá se pára
Ze země zvedá se pára
Pamatuj na Ikara!
Do kapsy beru si flašku se slivovicí
Abych nezapomněl na teplo ve světnici
Cestu si značkuju drobkama z pěti housek
Abych se neztratil i když jdu jenom kousek
Ze země zvedá se pára
Ze země zvedá se pára
Ze země zvedá se pára
Pamatuj na Ikara!
My baby má koloběžku a jede jak vítr
I já mám koloběžku a jedu jak vítr
Ona má koloběžku - i já mám koloběžku
Oba jedeme jak vítr
My baby má bi-bicycle a jede jak vítr
I já mám bi-bicycle a jedu jak vítr
Ona má bi-bicycle i já mám bi-bicycle
Oba jedeme jak vítr
Má bejb má motorcycle a jede jak vítr
I já mám motorcycle a jedu jak vítr
Ona má motorcycle i já mám motorcycle
Oba jedeme jak vítr
Má bejb má Harleycycle a jede jak vítr
I já mám Harleycycle a jedu jak vítr
Ona má Harleycycle i já mám Harleycycle
Oba jedeme jak vítr
Má bejb na křídlech lásky letí jak vítr
I já na křídlech lásky letím jak vítr
Oba na křídlech lásky, oba na křídlech lásky
Letíme spolu jak vítr
Sexuální radovánky
Čekal jsem od slečny Hanky
Když vtrhla ke mně do bytu
V tmavomodrým pepitu
Večer byl a lampa čadila
Mně se ta kůže hrozně líbila
Však místo ňákých orgií
Učili jsme se chemii
H2SO4, kyselina sírová
Byla po tvářích celá růžová
A Mendělejev by si jinak broukal
Kdyby místo vzorců po ženských koukal
Sexuální radovánky
Čekal jsem od slečny Hanky
Když vtrhla ke mně do bytu
V tmavomodrým pepitu
Rádio hlásí: "Na frontách ztráty"
Já piju pivo a co děláš ty?
Pleteš si vlásky do copánků
Nepřítel ztrácí sedm tanků
Reportér hlásí o průběhu boje
A my se hádáme, co bude tvoje
Válenda, křeslo, židle, stůl
Na frontách ztráty půl na půl
Až daleko v týle padají bomby
A ty máš kufr u dveří z chodby
Máváš mi šátkem, tak ahoj
Na jihu někde zuří boj!
Stále se mluví o krutém boji
Počítám v duchu, co rozvod stojí
Co stojí rozvod a co stojí války
A ty se vracíš pro něco zpátky
Reportér hlásí: "Na frontách klid"
Nechala sis tu kapesník
Líbám ti rtíky a svlíkám blůzku
Ministr války žádá o schůzku
Na frontě klid a už je tu mír
Napsala jsi mi na papír:
"Zůstanu přece, vždyť tě mám ráda"
Rádio hlásí: "Co na to vláda?"
Století milovali se tu
A v tichu hodin bezedných
Stavěli na stůl vázy květů
A do tmy lampy lásek svých
Zavřelas dveře, k čemu slova
V pokoji zbylo tvoje ne
Večer se zbarvil do nachova
S vůní po víně kyselém
A dnes, dnes krumpáč v pevné dlani
Obnažil malbu pokoje
Dávno usnulo milování
A ještě nad ním modro je
Co mi nese velká voda,
co mi nese její kalný proud?
Že se nikdy nezastavím,
jak ona dál musím plout!
Co mi nese velký vítr,
co mi nese jeho velký chlad?
Jenom další velkou starost,
kam dnes večer půjdu spát.
Co mi nese zlatý slunce,
když mě ráno probudí?
Jsem si jistý, že mě večer
na stejný štrece uvidí!
Mám lodní lístek na parník Jim Crow
Mám lodní lístek na parník Jim Crow
Dnes večer odjíždím, opouštím kraj
Mám lodní lístek na parník John Still
Mám lodní lístek na parník John Still
Dnes večer budu dál o padesát mil
Mám lodní lístek na parník Ed Hall
Mám lodní lístek na parník Ed Hall
Ještě jsem tady, ale půjdu zas dál
Mám lodní lístek na ten Boží svět
Mám lodní lístek na ten Boží svět
Jen se tam kouknu a vrátím se zpět
Jen se tam kouknu a zítra jsem zpět
Vezem se spolu na jedný káře
Nahoru, dolů, jak cesta káže
Ale miláčku, s tebou je mi tak akorát
Cesta se táhne, jednou vedro, jednou chlad
Když osud mávne, mám někdy hlad
Ale miláčku, s tebou je mi tak akorát
Na konci štreky, až půjdeš spát
Budu na věky na tebe vzpomínat
Ale miláčku, s tebou bylo mi tak akorát
Rozkvetla vůně parfému
V pokoji z Moliéra
Koláže z dýmu cigaret
Neznáme svoje jména
Prozrazen vášní nedýchám
Dotykem prstů ptám se
Otázku, která do ticha
Pozbývá význam, zdá se
Hláskuji tichem pozpátku
Co jsem chtěl říct už včera
Jen křížek spadlý z řetízku
Říká mi, co se nemá
Z plecháčku pijem svítání
Elixír probuzení
Byla jsi moje neznámá
Z kratičkých zastavení
Hezká je píseň šachetního kola
Které se točí jakoby zpět
To je ta chvíle, kdy strojník volá
Roztočte kola
Půjdem se kouknout na uhelný svět
A tyhle chvíle zná městečko Orlová
A tyhle chvíle zná městečko Orlová
Městečko Orlová leží mi na dlani
A kola šachetní ruší tu klid ranní
Havíři umounění uhlí nám dávají
A pak zas v Orlovce k pivu si sedají
A tyhle chvíle zná městečko Orlová
A tyhle chvíle zná městečko Orlová
A schody z náměstí vedou ke kostelu
Šlapu je nahoru a pak hned zas dolů
A teď už jistě vím, když jednou odejdu
Celý svět obejdu, k Orlové zpět přijdu
A teplo domova mi dá městečko Orlová
A teplo domova mi dá městečko Orlová
Lucerna do dlažby vtírá svou pokoru
Měsíc je skrojek na konci dne
Nůž a vrub do pažby za chlapskou nevěru
Někoho zatratí, nás ještě ne
Do oken buší déšť - někdy bývá deštivo
Slunce jen skrývá se a vyjde zas
Někoho zajímá zda-li má na pivo
Někoho zajímá jen někdo z nás
Svět v zrnku prachu - divoká krajino
Zvon v tichu doznívá dělení dne
A když je na víno, co tak si zazpívat
Někoho zakážou - nás ještě ne
Někoho zatratí - nás ještě ne
Někoho zatratí - nás ještě ne
Ostrava je zakouřené město
Ostrava je zakouřené město
Když jedu směrem na Těšín, ten pohled mě netěší
Ostravo, hm, mé město!
Řeka je černá stále víc, Ostravo
Řeka je černá stále víc, Ostravo
Pouštějí do ní z Vítkovic, z NH-áčka, těch závodů je víc
Ostravo, hm, mé město!
Na jaře je plná zeleně a kvítí
Na jaře je plná zeleně a kvítí
Když ale začne slunce svítit, je ten sajrajt po městě cítit
Ostravo, hm, mé město!
Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo
Bejvalo hůř, teď už je líp, Ostravo
Kytka každého potěší, ale železo je produkt přednější
Ostravo, hm, mé město!