KNÍŽKY, POVÍDKY A TAK...

Když říkám bufet, myslím bufet! Žádné "byfé"! Segedínský guláš, drštková polévka, ovarové koleno, plíčka na smetaně, vepřová játra, španělský ptáček. Dneska jsem si poručil plněný paprikový lusk s rajskou omáčkou a rýží. Byla to taková milá nevěra. Mimomanželský orgasmus. Žena mi odjela na školení a v mrtvém case, než přijdou děti ze školy, navštívil jsem tento veřejný podnik. Doma nám manželky připravují to i ono, doma nám chutná, ale bufet je bufet!

Tak jako kluci si celá léta vyhledávají štíhlá děvčata typu Beverly Hills, pak odejdou na vojnu a nabrnknou si tlusťošku, tak i my, honosní fotrové od rodin, čas od času rádi prostřídáme těžké nerezové vidličky a nože lehčími, aluminiovými. Přitom ještě ušetříme. Na rozdíl od lepších restaurací, do bufetu nenosíme mobil. V bufetu také nepotkáváme snoba. V bufetu se nevedou blbé řeci. Do bufetu se jdeme najíst nebo se alespoň podívat, co jedí jiní. Bufet je výsadou velkých měst. Na malém městě bufet nenajdete. Leda že by přes malé město vedla železnice a fungovalo tam nádraží. Láska k bufetům u mě propukla už tehdy, když mi bylo 18 let a já musel vyřešit otázku, kam denně chodit na pivo. Ostrava měla bufet na zastávce u Černé louky, jak stojí tramvaj č. 9, co jede na Dombas. Rád jsem tam stával v pauzách mezi směnami a se zadostiučiněním sledoval jak se jiní tlačí do přeplněných tramvají, aby mohli odjet vyrábět. Další ne nevýznamný bufet byl ve Svinově na nádraží, který jsem navštěvoval prakticky denně cestou z práce. Líbila se mi tam holka, co sbírala pullitry. Vždycky, když okolo mě jela s vozíkem zbytků, tak jsem nadzvedl své rozpité pivo a ona mi přejela pod rypákem mokrým hadrem.

Chcete uctít dámu? Pozvěte ji do nádražního bufetu. Moje žena Dana už od svých vysokoškolských studií miluje vaječný chlebíček se žluklou majonézou. Když je čerstvý, tak ne. To si vybere buď jiné jídlo anebo nemá hlad. Ale vidí-li za vitrínou žluklé chlebíčky od včerejška, neodolá. V bufetu platí samozřejmě i zcela jiná společenská pravidla než v bežných restauracích. Už vstup do bufetu je odlišný. Dveře bývají zpravidla prosklené, v těžkém železném rámu s bytelným madlem a mechanismus Brano je dost svižně zavírá sám. Mám odpozorováno, že není dobré, když z dvojice vstupuje do bufetu muž jako první. Přes sklo je vidět, že nebezpečí nehrozí. Ať herdu do zad těžkými dveřmi dostane raději on. Lépe to vypadá. My, co jsme odkojeni bufetem, a je lhostejno, sedíme-li právě v Hilltonu, snažíme se platit každou svoji objednávku okamžitě z ruky a velmi často máme potřebný počet mincí připraven už v dlani, ještě v kapse. Ve měste, kde nyní žiji, musím upozornit alespoň na pětici základních bufetů, které by měly být vedle Chrámu Sv. Ducha a kostela Nanebevzetí Panny Marie, Bílé věže, Vodní elektrárny, Musea a dalších pozoruhodností uvedeny v Průvodci městem Hradec Králové, ale nejsou.

Jedná se o
a) nádražní bufet na Hl. nádraží* (vstup jak z haly, tak i z ulice Sladkovského),
b) bufet na Prioru* (dnes již TESCO, Dukelská tr., 2. patro), kde jsem dnes chutně pojedl a pojal tento nápad,
c) Na Baště (ul. K. H. Máchy), proslulé svým stravenkovým režimem,
d) bufet v suterénu pod řeznictvím a uzenářstvím Skaličan (rovněž Dukelská tr. - u tržiště) s konzumačními lístky a ještě
e) Fišbar (dnes Rybárna Platýz) u Pražského mostu, která v ranných dobách mého působení zde sloužila svým celonočním provozem podobně jako Nachtasyl ve Vídni poblíž Mariahilfer Strasse neboli jako poslední štace.

Blízkost Taxislužby a Nočního prodeje podporuje tak i na počátku 3. tisíciletí jeho "dobrou adresu". Jen škoda, že Rybárna Platýz má již dnes úplně na hlavu postavenou provozní dobu: "Od 7.00 do 18.00 hodin", čteme na dveřích Platýze. Ano. A není to chyba tisku. V 7 hodin ráno se zde OTEVÍRÁ!

Doba jde dopředu a svět se mění. Naše města jsou zaplavena sítí supermarketů, benzínových pump a rychlého občerstvení, kde nevědí ani co je to rybí salát.

Pochopitelně, že si někdy také koupím hamburger, vždyt každý jsme svým způsobem úchyl, ale ani Mc Donald´s ani žádný jiný Fast Food nám ze společensko sociálního hlediska nikdy nebude moci trvale nahradit bufet.

27. dubna 2001, Pavel Dobeš

Vysvetl.: * WC v místě