KNÍŽKY, POVÍDKY A TAK...


PRÁVO - 20.05.2008 - Zpravodajství - str. 03

Čílí mě privatizace nemocnic, peníze rády zůstávají za nehty
PETR JANIŠ

PÍSNIČKÁŘ A KANDIDÁT ZELENÝCH DO SENÁTU PAVEL DOBEŠ:

* Kandidujete za zelené na Královéhradecku do Senátu. Co vás k tomu přimělo, a vstoupíte do té strany?

Nejsem členem Strany zelených, ale její dlouholetý příznivec. Na jejích kandidátkách jsem se už objevil při volbách do EU i do kraje. Bylo to ale vždy myšleno hlavně jako podpora zeleným, o čemž svědčí výchozí pozice, na kterou jsem byl nominován. Ze 13. místa kandidátky se do Evropy nepostupuje. Při letošní volbě do třetiny Senátu kandiduji za SZ opět nezávisle, ale z jediného, čili z prvního místa. Cítíte ten rozdíl.

* Čemu se chcete v Senátu věnovat, co byste chtěl prosadit?

Jednoduše a jasně řečeno je to podpora občanské společnosti, občanských aktivit, neziskových organizací, lidských práv a práv člověka na vyjádření vlastního názoru o věcech veřejných. Mne osobně nejvíce čílí privatizace nemocnic. Nedokážu si představit, že by Fakultní nemocnice v Hradci Králové, na kterou jsme si všichni Hradečáci s pýchou zvykli a kterou chápeme jako dědictví z práce a peněz dřívějších generací, měla být státem – mírně řečeno – zprivatizována, drsněji řečeno – prodána. Dnes bych se chtěl zdržet jen u těch nemocnic, neboť proces, který se chystá, je – a to zdůrazňuji – nevratný. Nikdy se nebude moci vrátit. A vláda s jeho realizací spěchá! Stát je tady proto, aby chránil zájmy svých občanů, a s důvěrou lidí se obchodovat nemá, byť by to byl jakkoli dobrý byznys.

* Máte tedy obavu, že v Hradci Králové klesne kvalita lékařské péče?

Musím se ptát, kdo vlastně touto privatizací získá. Nezapomínejme, že peníze rády zůstávají za nehty těch, kteří je budou přepočítávat. A že zbylé korunky se snadno rozkutálejí. Jde mi o to, abychom nedopadli jako špatní dědicové. Jako ti, kteří rodinný majetek prodali a peníze prohráli v automatech. To by pak občanům zbylo totéž, co zbylo z naší námořní flotily a co zbylo z našeho zprivatizovaného průmyslu – mlčenlivá vzpomínka na „zlatou éru bolševismu“. Pokud jsem tak posedlý, že neusnu, dokud něco nezprivatizuju, pak ať mi někdo vysvětlí, proč by v tomto procesu neměla dostat přednost Armáda České republiky. Když ta se nenávratně ztratí někde na Bahamách, nebude to nikoho z nás, občanů, tolik bolet. A nebude to také špatné téma na písničku.

* Vašimi soupeři mj. budou ředitel fakultní nemocnice Leoš Heger za ODS a ředitel soukromé nemocnice ve Vrchlabí Vladimír Dryml za ČSSD. Není tedy téma zdravotnictví tenký led?

Jak pro koho. Já například vůbec nerozumím tomu, proč právě ředitelé nemocnic kandidují v období připravovaných privatizací nemocnic.

* Jste příznivcem nebo odpůrcem amerického radaru v Brdech?

Ha, ha. Všichni víme, že ten radar už tam „v uvozovkách“ stojí a nemá cenu boj, který se nedá vyhrát. Ale svůj názor říci mohu. Chtěli jsme být v Evropě a Evropa nás přijala. Není od nás příliš slušné, vůči evropským partnerům, pouštět na naše území cizí mocnost. Více uznávám vztah „ty pán – já pán“. Jak by se nám líbilo, kdyby manželka přijela domů novým automobilem a řekla, že jí ho koupil dobrý přítel, který za ně skoro ani nic nechtěl? A že to auto navíc může ještě udělat výbornou službu pro naši rodinu. Tolik jenom k etice. A napadá mě ještě jeden starý příběh. Před pár tisíci lety Trójští dostali darem dřevěného, velikého koně. Král Agamemnón za něj vůbec nic ani nechtěl. Trójští oslavovali tento projev přátelství. Ale co bylo uvnitř, věděli pouze Řekové.

* Bude vaše kampaň do Senátu koncertní, když máte podle svého webu hrát v září v Hradci?

Ve středu jsem hrál v Českých Budějovicích, v pátek jedu do Mostů u Jablunkova, dvacátého září vystoupíme s Tomášem Kotrbou v Hradci Králové, nebudeli pršet, nezmoknem’. To je u muzikantů běžné. Jediný koncert, na jehož realizaci se budu podílet a který se z běžného muzikantství vymyká, se uskuteční na podzim v hradeckém Adalbertinu. Diecézní charita v Hradci Králové pořádá mimo jiné kurzy českého jazyka pro cizince a uprchlíky, a protože někteří z nich mají také hudební nadání, dovedou na něco hrát nebo zpívat, oslovila mě s nápadem uspořádat společný koncert. Chceme prezentovat mnoho zajímavých lidských osudů a příčin, proč tito lidé opustili svoji zem. A protože o tom také něco vím, jaké to je opustit domov a vydat se do neznáma, nápadu jsem se ujal. Podzimní termín koncertu by mohl připomínat kampaň, ale nehledejte ji v tom.

* Co si myslíte o sporu mezi vašimi kolegy Jaroslavem Hutkou a Jaromírem Nohavicou, a jak se Nohavica vyrovnal s minulostí novým albem Ikarus?

Držím mu palce, aby mu to pomohlo vyrovnat se se sebou samým.


ZPĚT NA ČLÁNKY A ROZHOVORY