KNÍŽKY, POVÍDKY A TAK...


Pavel Dobeš, časopis Dům a zahrada 6/2005

PAVEL DOBEŠ: "PLÁNOVÁNÍ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ OBDOBÍ V ŽIVOTE STAVEBNÍKA"

Chtěl bych dům, který by stál nedaleko centra, ale přitom měl všechny výhody venkovského sídla. Dům, kde by mohlo zaparkovat tolik aut, kolik by chtělo přijet najednou. Dům by nemusel být veliký, stačilo by pět, šest ložnic plus nějaká rezerva pro hosty. Dům by neměl být drahý, tak okolo jednoho miliónu a splátky na jeho hypotéku by měly být odečítány z daní. Měl by stát v zemi, která není veliká svojí rozlohou, nýbrž lidmi. Vláda té země by v jednom kuse nezvyšovala svým občanům režii daněmi a zároveň neprohlašovala "Máme stále málo!".

Pavel Dobeš (1949), ostravský písničkář, nyní Hradec Králové

Hradec Králové je stvořen pro děti

Neznám město, kde by byly plavecké bazény, zimní i letní stadion, tenisové kurty, hudební i taneční školy, sportovní oddíly, pěvecké sbory a mnoho dalších dětských kroužků jako zde. A přitom se město dá projet autem z jednoho konce na druhý za deset minut. To v Praze nejde a Pelhřimov těmi možnostmi nedisponuje. Pamatuji si, jak jsem kdysi pravidelně čekal na Matěje před hudební školou, kde jen zavřel violu do futrálku, skočil do auta a na zadním sedadle se během jízdy převlékl do kimona, utáhl pás, já jsem přibrzdil před tělocvičnou a on už zase běžel na judo nebo na karate. Já frčel převézt Apolenku z výtvarky na balet. Jiné dny v týdnu byly méně vypjaté, třeba měli oba plavání, a já si mohl dát mezitím kafe, nebo jít si zaplavat do vedlejší části bazénu, protože některé dráhy byly vždy volné pro veřejnost. Jistěže to tak nemají zařízené všechny děti, jen ty, jejichž maminky si začátkem školního roku udělají ten čas a pečlivě jim jejich pracovní týden zorganizují.

Lenin se skrýval ve Finsku, já to zkoušel tady

VV Hradci Králové žiji už devatenáct let. Začínal jsem na ubytovně Zemědělských staveb. Načerno, protože jsem dělal skladového dělníka v jiném podniku. Nevýhoda: Při každé výplatě jsem musel odevzdat do vrátnice láhev, "aby se na to nepřišlo". Výhoda: Ubytovna byla ve Skladištní oblasti a měl jsem to přes koleje kousek do práce. Rád si přispím, a díky dobře situovanému bydlení mi stačilo nastavit budík na pátou hodinu ranní.

Co vteče, to vyteče (1. Kirchhoffův zákon)

Pak jsme bydleli v jednopokojovém bytě na Žižkově náměstí. Ale když v zimě napadl sníh, museli jsme vylézt oknem pro holuby na střechu a jít ho odházet. Jinak se při oblevě voda dostávala pod tašky, narušovala krovy a odtékala přes náš byt do hrnců a odtud do vany. Lavory a kbelíky jsme v bytě nepoužívali, ty byly rozmístěny na půdě a chytaly tzv. první vlnu, která byla větší a objemnější, co do litráže. Svátek, na který jsme v té době oslavovali nejvíc, byl každoroční příchod jara. Byt jsme měli zařízený skromně, ale útulně podle hesla "Chudoba cti netratí" a ze dvou oken, ve kterých živořily muškáty, jsme měli krásný výhled na sluncem ozářené jižní stěny protějších domů. Cikán, zedník, který byl vyslán bytovým družstvem, aby usadil vypadlý schod, prohlásil: "Teda, tady bych nebydlel!".

Letním přívalovým deštem ztěžkly krovy

Hrál jsem zrovna v Telči. Když jsem podával občanský průkaz na přepážce hotelu Černý orel a říkal ty běžné fráze "dobrý večer, jmenuji se a budu u vás spát," odpověděla mi slečna v recepci: "Dobrý večer, pane Dobeš, ale nebudete u nás spát!" To mě fakt vylekalo děsně. Kde tedy budu spát? Podvědomý strach z StB, která se kolem mě motala všude, mi tlačil do hlavy myšlenku, že už to mám spočítané a že tedy dneškem počínaje bude mým "domem i zahradou" kriminál. "Volala vaše manželka, abyste okamžitě po koncertu sedl do auta a jel domů. Zřítil se vám tam strop." "Fuj!", spadl mi kámen ze srdce. A dokonce se mi vrátil i humor. "To je ta ženská logika," říkám si. "Tak já mám opustit objednaný pokoj s postelí, s peřinou, s teplou vodou, a mám se vydat v noci přes půl republiky domů, do nějakých sutin, kde není ani kam si sednout?"

Na lepší se dobře zvyká

Dostali jsme nový třípokojový byt v Sekaninově ulici. Za domem byla travnatá plocha, za chodníkem příkop, pole s obilím, vlčí máky a na blízkém obzoru kopec Sv. Jana. Když jsme vyšli z domu předním vchodem, byli jsme v betonovém sídlišti, ale když jsme vyšli vzadu, ocitli jsme se v přírodě. Tehdy nám nastaly "zlaté časy". Maminky s malými dětmi seděly s kočárky u pískoviště a my chlapi jsme se dohodli a pořídili si zahradní udírnu. Každý týden jsme pod ní rozdělali oheň, něco jedli a zapíjeli pivem. Jednou jsme v takovéto pohodě probírali výhody města a vesnice: "Kdepak," povídám sousedovi, " ti lidé v tom městě mají k sobě tak nějak blíž."

Také jsem zasadil strom…

… a postavil dům. Ale v poslední fázi dostavby se nám podařilo dospět v rodinných vztazích tak daleko, že se manželství rozsypalo na kusy, které jsme už nedokázali pospojovat. Se stěhováním jsem ještě pomohl, ale sám jsem už zamířil jiným směrem.

V roce 2004 přišlo intenzívní jaro

A po jaru léto, které jsme strávili s mojí novou partnerkou a jejími dvěma kluky na chatě v lese, v Itálii a v Chorvatsku. Na zimu jsme si pronajali podkrovní byt v historickém centru Hradce. Dole pod námi jsou hospody, do časných ranních hodin duní diskotéka, každou noc tam v podloubí někdo někoho vraždí a každou čtvrthodinu nám zvon Chrámu sv. Ducha oznamuje přesný čas.

La vita e bella

Život je krásný a jde dál. V únoru se nám narodil syn Jakub. Kubík, Kuba, Kubíček, mu říkáme. Je to andílek tmavé pleti, jak jinak, než po otci. Hodiny denně zpívá songy proti hladu, proti žízni, proti mokrým plínkám a vůbec proti nedostatečné pozornosti vůči jeho osobě. Rád se nechává přebalovat, obdivovat, vozit autem nebo drncat kočárkem ze schodů a po křivé dlažbě chodníků starého města. Ale to není přesně to pravé pro maminku, která se (když tatínek někde hraje) musí tahat po schodech s nákupy, s kočárem, s Kubou a se čtyřmi klíči ve svazku. Přesně tolik je potřeba odemknout dveří a mříží, než se dostanete k nám domů, a přesně dvakrát tolikrát je potřeba položit nákupy na zem, neboť dveře a mříže musíte za sebou zase zavřít a zamknout, jinak byste si udělali zle s našimi spolunájemníky. Jsou-li doma Pája s Míšou, kterým je šest a osm let, pomáhají mámě tím, že dělají klíčníky. Víc by nám vyhovovalo bydlet ve svém. Přijet autem ke dveřím a být doma. Auto nezavírat a Kubu nechat na vzduchu, dokud se nevzbudí.

Brambory loupaný, to jsou naše banány

Začal jsem psát a nahrávat nové písničky, aby byl nějaký základ v peněžence, ale mám doma dva špióny. Když sedím s kytarou před mikrofonem, sluchátka na uších, nevšimnu si kolikrát, že kluci mě odněkud pozorují. A když se dvacetkrát snažím nahrát jednu písničku, aby k něčemu vypadala, tak oni už ji znají nazpaměť. Nevědí, že mikrofon je citlivý, a že když zpívají se mnou, byť za křeslem, že je to všechno v nahrávce slyšet. No tak někdy na ně kývnu, jakože ať jdou blíž, a zazpíváme si refrén společně. Potřebuji hlavně vysvětlit tomu menšímu, ať nezpívá ve školce ani nikde jinde "brambory loupaný", dokud písničku řádně neohlásím na Ochranném svazu autorském.

Nová doba vyžaduje nový typ bydlení

Zjistil jsem, že je na prodej budova, která je úplně ideálně blízko centra a není drahá. Trošku je problém, že stojí v areálu fabriky. Dneska jsme si ji byli prohlédnout. Přes den je tam dost cvrkot, zámečníci, svářeči, práce se železem, elektro dílny, sklady, brusírna, ale v noci je obsazena pouze vrátnice. Budova má v přízemí sociální zařízení a halu s železnými dvoukřídlými vraty. V patře, do kterého se jede nákladním výtahem, jsou čtyři laboratoře. To není všechno, objekt je napojen na horkovod! Takže kluci by mohli mít každý svoji vlastní laboratoř a navíc by se mohli dole ve dvoře přiučit spoustě řemesel. Vlaďce se budova líbí, doma nikdy neměli tak velikou halu, ale chybí jí tam balkón. "Co blázníš," povídám jí, "když si řekneme chlapům, tak nám tam přivaří balkón do druhého dne!" No tak se zklidnila a bylo vidět, že se jí celá myšlenka začala líbit, protože sama od sebe začala plánovat: "A nábytek budeme mít dřevěný nebo železný?"

Pavel Dobeš, časopis Dům a zahrada 6/2005


ZPĚT NA ČLÁNKY A ROZHOVORY