Jarmila, vždycky mi radila
Abych pracovní dobu dodržel
Dneska mě ale náramně
Táhlo domů a tak jsem prostě šel
Jarmila má totiž dneska narozeniny
Proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny
Na stole sklenice
Smích slyšet z ložnice
V předsíni stojí pánské střevíce

Vytahuji z aktovky květiny
Uvažuji, kdo asi přijel z rodiny
Tipuji nejspíše na strýce
Kdo jiný měl by přístup až do ložnice
Kdo jiný, kdo jiný, než strejda z dědiny
Vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný
Na stole sklenice
Smích slyšet z ložnice
V předsíni stojí pánské střevíce

Kdepak, jéjda, není to strejda
Františku, ty máš boty úplně jak on
Přičemž nechávám prostor úvahám
Vyhledávám optimální tón
Kterým bych oba dva jednak pohanil
Přitom abych nikoho slovem nezranil
Takže jsem chvíli stál
Pak říkám krucinál
Tebe bych soudruhu tady nehledal

Z uhla prach a kašel
Gdybys farať kaj šel
Tak dycky trpí pajšel
To každý haviř ví
Tuš vylezli zme z ďury
Zhodili mundury
A gvuli fyzkultury
Zme turu podnikli
Hrnul sem se přikladem
Bo sem netušil
Že se bude losovať
Aby přehled byl
Gdo s kým zrobí dvojicu
Aby v červencovym hycu
Z Vítkovic na Ostravicu
Do cíla dorazil

Štajger vypsal ceny
Dvě kože z hyjeny
Aby moh byť odměněny
Ten nejzdatnější tým
Nevím jak to přidě
Štěstí stálo kajsi indě
Nechalo mě po krk v bryndě
Esli uhodnětě s kym ?
Bořivoja Lupeňa
Mladého kluka
Vytáhnula moja ruka
Přímo z klobuka
Pozdravil "Tu mě matě,
Mam tenisky od Batě"
Od teplaků měl gatě
Latu na latě

Po startu hned jak v lize
Dostal se do krize
Pry ponožka ho hryze
A od hladu je mu mdlo
Nic nebylo z té túry
Bo nás předjižďaly fury
Šlapaly po nim kury
No, hrozné divadlo
Jela kolem sanitka
A už se hrnul k ní
"Esli pomocť potřebuješ
Enom si řekni !"
Nabral sem vzduch do ňader
A kopnul ho do hader
Řeci "Přidej gizde, zaber,
Bo zme poslední !"

Brzo´ch rezignoval
Už sem ho něprovokoval
Psychicky něštenkroval
K rychlosti větší
Stejně noha mině nohu
A tak se modlím k bohu
To jako bezpartijní mohu
Ale nic to něřeší
Poslední eso sem
Ale v kapsi měl
Sam sem o nim do včilejška
Ani nevěděl
Byl sem tak smiřeny
S tym, že pozbudeme ceny
Ty kožuchy z hyjeny
Že sem si nevzpomněl

Dal sem mu chleba a kus špeku
A ze samého vzteku
Sem žuchlal enom veku
No, co sem měl robiť ?
Taky peň se těžko hleda
Co idě ráno bez oběda
Ani plán se podlezť neda
Musi se překročiť
Na šachtě su také
Hromské zákony
Že jak není špeku
Tak něsu výkony
Ja, gdyby sem byl dajný
Hned jak zme vyšli z lajny
Moh jsem ten cizokrajný
Kožuch dneska ponosiť !

S jedním rumem na kuráž
Jsem přepad´ zahradníka
A pozval jsem ho na guláš
Do podvodníka

Povídám:
Pochop, že svým karfiólem
Neokouzlíš dívky
Ten si můžeš strčit maxi-
Málně do polívky

Však to, co já mám na zahradě
Pod okny své vily
Nikdy tvoje kalné oči
Ještě nespatřily

Sukulenty od El Pasa
Z Konga banány
Kokosy, že srdce jásá
Třtinu z Havany

Borůvky až z Ontária
Jedna váží přes půl kila
Z Bretaně mám révu
A je mi do zpěvu

Z Caracasu ananas a
Palma z Guayany
Sasanky a mořská řasa
Vhodné do vany

Pestík nebo blizna
Kdopak se v tom vyzná
Metalýzovanou jedli
Oxydi mně včera snědli
Že mám doma moruši
Bourec vůbec netuší
V ložnici mám pět lian
Spouštím se z nich na divan
Americké brambory
Těch mám plné komory
Z Hókkaidó sakuru
Takovou mám náturu
Bavlnu mám z Colorada
Když se doma sehnat nedá
Tabák z Portorika mám přes
Pepka námořníka
A historickou jabloň až
Z Garden Paradaise

Tupě hleděl do guláše
Lezlo mi to na nervy
Vypadal, jako když doma
Jedí z konzervy

Povídám :
Zalov ve své paměti
A střel nějaké jméno
A když to nemám na zahradě
Tak sežeru seno

Znáš-li navíc jeden strom
Tak v momentě sem s ním
Rád se něco přiučím
Bude-li však čím

Povídá :
Že se něco doučíš
Tak tomu mladej nevěř
Hodně stromů sice znáš
Ale všechny ani téměř

To by tě z tvé zahrady
Milenci rychle hnali
Chybí ti tam kousek břízy
Kde by se milovali?

A zapomněl jsi na lípu
Symbol naší vlasti
Po jediném včelím mejdanu
Má včelař plné plásty

Modřín je zas elegantní
A když se přelakuje
Nevoják i pacifista
Před ním salutuje

Smrček přece nepřispívá
Chutným ovocem
Bez něj by však nebyly
Vůbec žádné vánoce

A když už jsme u svátků
Ze všech největších
Zapomněl jsi na šeřík
Takovej seš sklerotik

Čapka se mi svezla z hlavy
Před jeho fenoménem
Beru klíče od zahrady
A jdu se nacpat senem!

Zpívají o tom vrabci na rokytě
Že učenec je horší, nežli dítě
Se žábami hraje si pan Galvani
Archimedes potápí se do vany
A nepoučen událostmi ráje
Isac Newton s jabkama si hraje
Zum zumzum zum
A nejde mi to do kebule
Zum zumzum zum
A nejde mi to na rozum

Bylo to jak výbuch, jako salva
Když se žárovkou přišel Thomas Alva
Do pochodu vyhrávaly kapely
Muži pili šampus, ženy šílely
Jak ´dyž pustíš tygry do arény
A začalo se dělat na tři směny

Zum zumzum zum ...

Kdyby naši předci vstali z ledu
Podivili by se jak jsme vpředu
Jak závazky předhánějí úkoly
Einstein by se těžko dostal na školy
Mozart by moh´ dneska u klavíru
Jen těžko dělat do muziky díru

Michelangelo by sebral sochy
A hodil by je všechny do Macochy
Lumier by zčervenal jak malina
Kdybyste ho vzali s sebou do kina
Jen u elektrotechnického vesla
Ještě nějakou dobu moh´ by sedět Tesla

Vědecko technická revoluce
Uvolňuje lidem obě ruce
Dnes má každý vědátor už od plínky
Sunarku a digitální hodinky
S optimismem hledí k stratosféře
A Brano samo zavírá mu dveře
Zum zumzum zum...

Kdyby starý Thalles nemoh´ čmárat
A kreslit si do písku podle nálad
Mendělejev, kdyby musel, vážení
Periodicky vykazovat hlášení
A osm hodin zvedat telefony
Svět by stál za pytlík bicarbony
Zum zumzum zum ...

Nikdo z nás by doma neměl Sony
2 x 30 W, 4 ohmy
Lidé by se hnali kamsi za hmotou
Však regály by nejspíš zely prázdnotou
Neměli bychom šajn o opeře
A válčilo by se u Sudoměře
Zem by byla rovná jako deska
Nebyla by kulatá jak dneska
Adam s Evou nemuseli z Ráje ven
Giordano Bruno by nebyl upálen
Jen temno, jak´dyž vstoupíšdo komory
A škoda každé rány z Aurory
Zum zumzum zum ...

Ze všech zvířat archy Noemovy
A ze všeho, co můžem popsat slovy
Jen balvany a lidé mají odvahu
Urvat se od skály a padat dolů po svahu
A na světě, který se furt mění
Překonat, co překonáno není
Zum zumzum zum, protože, to co nejde do kebule
Zum zumzum zum, rádo leze na rozum

Při jednom ze svých vesmírných letů
Jelikož po nocích cestuji rád
Za zády nechal jsem naši planetu
A přistál v souhvězdí Žab

Hledal jsem hojnost a úrodné roky
Přátelský vzduch a vodu z křišťálu
Malebnou krajinu s horskými oky
Jejichž odlesky se tříští o skálu

Lítal jsem nad krajinou až do mraků
Honil se s motýly mezi květy
Zpíval jsem písně hvězdných tuláků
Objevoval vzdálené světy

150 let jsem prožil v jejich světě
Za jediný moment svého snu
150 roků byl jsem žábou na planetě
S odříznutou cestou ke kosmu

A strašná gravitace mě ku prameni táhla
Na němž kdo sedí, už nemůže se hnout
Na koho kdy ta rozkošnice sáhla
Nemůže už nikdy nebem plout

Nepozná úlety až do mraků
Večírky s motýly mezi květy
Nerozumí písním tuláků
Neupřímně zní jeho věty

A jenom budík mi zvoněním naději dává
Že rozum zas nalezne svůj klid
Jsem přece člověk, copak jsem žába?
Vždyť já se přece mohu probudit

A zpívat, všem, kteří jste tu
A kdo z vás po nocích cestuje rád
Až poletíte vstříc novému světu
Pozor na souhvězdí Žab

Lítejte nad krajinou až do mraků
Hoňte se s motýly mezi květy
Zpívejte písně hvězdných tuláků
Objevujte vzdálené světy

EPILOG:

Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce
Tamní obyvatelé jsou zelení
Zelené mozky v zelené lebce
A od huby jim šlehají plameny

Včera jsem na disku popíjel skotskou whisku
s mechanikem fy IBM
Brejkoval jsem chvíli, než mi došly síly
Pak povídám, co dělá Anglie ?

"O Anglii mně wůbec newyprávěj
To je jak bych sedl uchem na špendlík
Sprawedlnost nenajdeš tam žádnej
A připadáš si jako tajtrlík
Reprezentanti z Oxfordu wálej si fraky we fordu
A my musíme zpívat s nimi w jednom akordu
Ať jsou jací tací, dáwají nám práci
Když se naše Libra z burzy domů potácí
Proto u nás w Anglii nosíwáme fangli
Těm, co nám držej štangli
Twářit se však musíme, jako že nic newíme
Jako že jsme na hlavu padlí "

Člověče, mně se rozum hrbí
Nad tím, jak to tam máte blbý
My máme od lordů dávno klid
Vyhostili jsme je ze země
A teď si žijem nádherně
U vás by to mělo také jít

"Už od těch dob, kdy začla téci Temže
Wíme, že chtělo by to strukturální čejndže
Wono by to chtělo být jak by to mělo, jenže
Nikde tak we swětě korupšn nekvete
Jako u nás w Anglii
Buď seš loajální a držíš se tý lajny
Anebo čekej, že tě wylijí
Proto u nás w Aglii nosíváme fangli
Těm, co nám držej štangli
As I´m not like a Czech
So I carry flag
Even if I go sometimes back!"

Kdyby mi kdosi řeknul, že zaplatí metr piv
A abych se mu za to postavil před objektiv
Prvni bych si řeknul, že ho dlabu
A potom bych ho roztrhnul jak žábu
Vím, že by se mi to vymstilo
Ale na take vtipy mě nikdy neužilo

Možná vám to bude připadat banálně
Ale já sem ztratil odvahu a málem sem se octnul v pakárně
Odvahu sem ztratil a kaj sem se hnul
Furt mě kusek chybělo, furt mě bylo půl
Bo bez odvahy se těžko cosi robí
Nic, tak jak odvaha, chlapa neozdobí

Dva dni sem ju hledal, dva dni byla k nenalezení
Zlomený šel sem hlásit ztrátu na oddělení
Křížem krážem probírali, kde sem všude byl
S kým sem se tam potkal, já sem jim to vyklopil
Případu se chytli fachmani
Za devět hodin bylo ukončeno pátrání

Za devět hodin bych tak maximálně poryl zahradu
Kolikrát eště déle čekám, než ryba zhltne návnadu
Když za devět hodin na vysoké peci
Zrobíme tři odpichy, tak zpocení jsme všeci
Motorista za tu dobu nezarobí na blatník
A malá ručička neoběhne ciferník

Poslední dvě hodiny už sem enom čekal v čekárně
Na dřevěné lavici jak v prvotřídní vinárně
V rohu seděla banda s huslami
Chovali se spontánně jak by tu byli sami
Předstíral jsem čtení v kulturním měsíčníku
Ale pamatuju enom tolik, že basa tvrdí muziku

Za devět hodin byla odvaha zpátky na světě
Ten, co mi ju předával, praví, dobře si ju schovejte
Dejte si ju pod dva a nebo pod tři zámky
A já mu na to pravím, co tak do švýcarské banky
Tam by mi ju zamkli a já by sem měl svatý klid
A zítra ráno bych se s ňu moh naposledy nechat vyfotit

Jó, komu se to hodí a kdo má čas, ten može přijít
Sraz je zítra ráno v osm, jdem se nechat vyfotit!

Pilník je zastrčená pohraniční víska
V té vísce žije vdovec Vokatý
Z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská
A ve Svidříku žijou ňácí Bohatí

Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu
A vdovec Vokatý má dceru Hedviku
Véna v ní poznal jednoduchou ženu
A jezdil za ní vlakem do Pilníku

Každičkou sobotu za sucha i deště
V zimě i v létě stála u trati
Lámal ji řečmi o společné cestě
Která se před nimi v dálce klikatí

Co bílých lodí oceány kříží
Co ptáků lítá na svých křídlech oblohou
A naše cesty do těch dálek aspoň míří
Když už tam nahoru za nimi nemohou

Když chlapec odjel, měla v hlavě balet
Myšlenky šťastně skotačily za Vénou
Po všech těch vzdušných zámcích z levných karet
Musela si je vázat mašlí červenou

Hedvice bylo nadosmrti nanic
Když Vénu sesbírali ráno na poli
Nějak se zamontoval do přechodu hranic
A v noci byla šťára v celém okolí

Šetření skončilo a jí jako ňáký dámě
Projevil účast starší seladón
Přidržel dveře a nabídl jí rámě
Úředník z okresního města Ypsilon

Děkuji, nechci, řekla, cožpak city kradu?
Cožpak jsme nebyli šťastni a Bohatí?
Vevnitř v mé hlavě tam úplně vzadu
Žádná zvláštní cesta už se neklikatí

Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme
Nikdy žádná pro nás neplula přes oceán
Byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle
Chcete-li u přepážky vám je odevzdám

Nechce se vždycky jen smát anebo brečet
Nedá se vždycky všemu rozumět
Co po vodě v moři, to je po lidských řečech
V srdci to hoří a už nehřeje

V hospodě Na pranýři dneska vůbec nezapadá slunce
A zavírá se o hodinu dýl
Na počest traktoristy Šulce
Co se včera znovu narodil

Sedíme a je už po půlnoci
A číšník nese další rundu s kofolou
Posloucháme, jaký je to pocit
Když se člověk, nechtě, stane mrtvolou

"Je to jak když vám pole pod traktorem někam uhne
A pluh nemůže brázdu zachytit
Blbý na tom je, že člověk ztuhne
A nemůže to nijak ovlivnit

Pak vás dají do společné šatny
Zhasnou světla a zapnou chlazení
Norkový kožich by nebyl špatný
A něco od Rettigové ke čtení

Po městě pendluje černý stejšn
Jednoho dne pro vás přihasí
Neuslyšíte congratulations
Odveze vás v každém počasí

V očích máte smrt a na tacháku 15 nebo 20
A stuha s tím, jak měli vás rádi, příjemně šimrá pod nosem
Když už si ten úřad s kosou na vás zased
Ukryje vás nejlíp černozem

Jen černé turistické značky vaši cestu nyní měří
A nepomůže už žádné snažení
Pomůže jen to, v co člověk věřil
Dokud ještě chodil po zemi "

Všechny nás to pomyšlení zebe
Jedni se bojí a druzí strachují
My nevěříme v peklo ani nebe
A natož v lidi, co nás sledují

Vytvořili jssme si svoje vlastní báje
My nechcem mezi žádný čerty rohatý
Pojedem do březového háje
A rozptýlit se dáme děvčaty

Až to na nás přijde, tak ať muzika hraje
Dechovka ať stojí před vraty
Pojedem do březového háje
A rozptýlit se dáme děvčaty

Víte, vono, holky, když kluk se stane tátou
Voníte mu ephedrinem, LSD a mátou
Budík dává na půl pátou
Život by za vás dal

Od božího rána dře u svýho stroje
Osm a půl hodiny nedá si pokoje
Svačinu jí vstoje
Aby pro vás něco znamenal

Mandarinky v ananase pokaždé když dobírá se
Jenomže po nějakém čase každej prevít přejídá se
Co je doma, počítá se
Ale neláká

Kachna se dá sice solit, zelí se dá octem polít
Vy, kdybyste mohly mezi chlapy ještě jednou volit
Vybrali byste si
Většího světáka

Takovej čenda, když se všechno daří
Pracuje hned naproti či ve vedlejší kanceláři
Šťastnější než ředitel odcházíte z každé porady

Když udělá vrků, krátí se vám dech
Srdce bije v krku, hadi lezou po zádech
Kutálejí se jabka z Rajské zahrady

Doma se to vleče, to už se někdy stává
Většinou vás večer nějak pobolívá hlava
Komu chutná káva, pod okny je krám

Argumenty máte v ruce, peníze a papír, tužku
Za dva čtyři měsíčně mu nebudete dělat služku
Dejte mu do rukou pušku, střílet už bude sám

Víte, vono, holky, když kluk se stane tátou ...

Vy víte, co je vodit dítě do mateřské školy
Když vás nohy pálí, močíte je v karlovarské soli
Ale nechápete jak to bolí
Když vám berou sebevědomí

Zkuste si to někdy, zatáčky brát po dvou kolech
Zkuste si to na pár týdnů v uranových dolech
A na pivem politých stolech
Najít sebevědomí

A pak se divte tomu a mějte mu to za zlý
Že posílá vám šeky, ale s jinejma se mazlí
Po Evropě jezdí, dělá tiráka

Von teď, holka, zdá se, úplně jiný lejdy
Stejně sladkým hlasem říká to svý "bejby"
Ale ani ona už neudrží doma světáka

Víte, Majdalenky, když kluk se stane tátou
Voníte mu ephedrinem, LSD a mátou
Budík dává na půl pátou
Život by za vás dal

Zastavil jsem se v Mexiko City
Abych tam na den, na dva, zchladil city
U Conchity Juarezové
Podivnýho chlapa potkal jsem tam v metru
V kožený čapce a v umělým svetru
Nadálku z něj bylo cítit plátno filmové

Asi to bude ňákej bandita
Jenže moje paměť se stále ještě nechytá
Film o semi statečných běží mou hlavou
Odkud já jenom znám ten jeho výraz ...
Calvera, no né, buenos dias!
Odkdypak jezdíš městskou dopravou?

"Víš, chlapče", povídá ten grázl
Nejraději bych na něj jazyk vyplázl
Ale poslouchal jsem, co mi odpoví
"Víš, chlapče, přišla suchá léta
Květ našeho řemesla pomalu odkvétá
A z našich koní zbyly jenom podkovy"

"Jó, kdybych měl v rukou justici
A malou policejní stanici
V rukavičkách bych chodil po kraji
/: Jednou tam a jednou sem
Pomalu bych vydrancoval celou zem :/"

"Můj kolektiv dneska těžko zchrastí práci
drancování v malém už se nevyplácí
Nestojí za námi odbory a tak
Ze světa teď sice přišlo dosti žrádla
Ale když já byl na letišti, tak přistávala obinadla
A tak teď po večerech stojím v metru jako saniťák

Abych řek´ pravdu, už si nevím rady
Pomalu řídnou naše řady
A je nás vlastně stále míň a míň
Mnozí chlapci už přesluhují
A mladí se těžko rekrutují
Náš život není jako z pláten kin"

"Jó, kdybych měl v rukou justici ..."

Calvera sice mluvil otevřeně
Ale o to víc u mě klesal v ceně
A moje srdce bylo brzy jako led

A moje žluč jako zpěněná řeka
Povídám, Calvero, Conchita čeká
Jsem americkej agent, pomodli se naposled!

Jó, kdybys měl v rukou justici
A malou policejní stanici
V rukavičkách jsi moh´ chodit po kraji
/: Teď jseš tam
A já jdu sem
Kdo z nás dvou dřív vydrancuje tuto zem :/

Za ledovou horou a černými lesy
Je stříbrná řeka a za ní kdesi
Stojí domek bez adresy
A bez dechu

Bydlí v něm - nechci říkat víla
Ale co na tom, i kdyby byla
Před lidmi se trošku skryla
A víme o ní hlavně z doslechu

Že lidi rozumné blbnout nutí
A není na ni nejmenší spolehnutí
Co ji zrovna napadne, to udělá
Z puberťáků chlapy a z chlapů puberťáky
O ženských nemluvím, tam to platí taky
A urážlivá je a hořkosladkokyselá

Genetičtí inženýři lámou její kód
Po Praze se o nich šíří, že jezdí tramvají
Strkají hlavy pod vodovod
A pak i oni nakonec podléhají

A holubicím dál rostou křídla dravců
Družstevním rolníkům touha mořeplavců
A lásce, té potvoře, sebevědomí
Že jednou bude vládnout světem
Tedy i nám a po nás našim dětem
Které na tom budou stejně špatně jako my

Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní
Platí i s úroky a nepočítá s daní
U ženských je to přímo námět na horror
Papuče letí pod pohovku
Nákupní tašky padají na vozovkuu
Ať si tramvaj zvoní, ať se zblázní semafor

Až vám ta potvora zastoupí cestu
Sedněte na zadek a seďte jak z trestu
Jen ať si táhne, jak to dělají vandráci
Láska se totiž, i když je prevít
Nikomu dvakrát nemůže zjevit
Láska se totiž, i když je prevít - nevrací!

A nesmí vám to nikdy přijít líto
Kupte si auto a cucejte chito
Odreagujte se psychicky
Protože jestli byste na ni měli myslet
To radši vstaňte a jděte za ní ihned
Utíkejte, než vám zmizí navždycky

Převrhněte stůl, opusťte dům
Fíkusy rozdejte sousedům
Nechte vanu vanou, ať si přeteče
Na světě není větší víra
Pro žádnou z nich se tolik neumírá
Ani v žádné jiné zemi na světě

Člověk jde cestou aby potkával lidi
A když je potká, tak musí zas jít
A když je pozná, tak dělá, že nevidí
Neboť kdyby se zastavil, tak nemoh´ by jít

Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída
Ohlédneš se za štěstím a vidíš jen jeho záda
Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída
Tak se to v životě jak vrabci na plotě hádá

Tak to zkus
Nemyslet už na ni
Tak to zkus
Tak to smaž
Proč to děláš dlaní
Tak to smaž

Také jsem dostal pusu od děvčete
Také jsem sháněl bonpari
A dneska chodíme každý zvlášť po světě
Spolu jsme si ten svět malovali

Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída...

Ta moje měla ďolík v bradě
A řasy téměř v ofině
A měla ráda pecky v čokoládě
Zbyly jen pecky - asi ne

Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída...

Člověk jde cestou aby potkával lidi
A když je potká, tak musí zas jít
A když je pozná, tak dělá, že nevidí
Neboť kdyby se zastavil, tak nemoh´ by jít

Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída
Ohlédneš se za štěstím a vidíš jen jeho záda
Tak se to v životě střídá
Vzestup, úpadek, bída
Tak se to v životě jak vrabci na plotě hádá

Tak to zkus
Nemyslet už na ni
Tak to zkus
Tak to smaž
Proč to děláš dlaní
Tak to smaž